Na závěr podzimní části Ligy olomouckého kraje čekala na starší žáky HBC Olomouc konfrontace se soupeři, kteří jsou zaslouženě v horní polovině tabulky, nemluvě o dnešním (13.11.) soupeři, který vede tabulku.
Byť konečné výsledky: HBC Olomouc – TJ Sokol Centrum Haná 23:34,
Tatran Litovel – HBC Olomouc 30:14
napovídají, že herní převaha je jednoznačně na straně soupeře. V obou zápasech byly krásné momenty, kdy naši kluci dokázali, že se můžou se soupeřem rovnat. V momentě, kdy se absolutně koncentrují v obraně, je jejich herní pojetí výborné. Dokážeme dokonce velice dobře přejít do rychlého zakončení, hlavně z druhé vlny. To musím opravdu podtrhnout. Bohužel ale naše technické chyby, nízká úspěšnost v zakončení vyložených šancí, nízká produktivita střelby z dálky, neproměňování z křídel ale i sedmimetrových hodů (hodnocení obou zápasů) a v nemalé míře i nedůslednost v obraně – to je to, co nás od těchto soupeřů vzdaluje. Bohužel někdy i k tak nepříznivým konečným výsledkům.
Nicméně musím uplynulou polovinu soutěže hodnotit kladně. Soupeře, které jsme měli za cíl zdolat, jsme porazili a z neúspěchů musíme hledat společně cestu. Jsem ráda, že kluci na tréninky chodí rádi a házenou mají v srdci, a to je to hlavní. To, že nejsme momentálně schopni být vyrovnaným soupeřem k těm nějlepším, je v našich daných limitech, ale víme, že se můžeme neustále posouvat. A to je náš hlavní cíl, pracovat na sobě. Chuť rozhodně je :-).
