Jak jsme avizovali před vlastním turnajem, družstvo jelo především sbírat zkušenosti a dovednosti v nové kategorii. Díky chřipce jsme nebyli kompletní. Ještě před turnajem jsme si domluvili jedinou změnu i s ohledem na žákovskou ligu – – první brankář „B“ nastoupil jako dvojka v „A“ a obráceně.

Toník si tak vyzkoušel, jak se chytá za zkušenější obranou. Ukázal, že se míče nebojí, a předvedl i velmi dobré zákroky.
Naše základní skupina složením vypadala přímo hrozivě. Kluci bojovali, a když Honza předvedl pár zákroků v brance, zvýšili úsilí, bylo tam srdíčko, slzičky – prostě chtěli, dřeli. Se všemi třemi celky dokázali do poločasu udržet vyrovnaný stav. Ve druhých poločasech jim pak docházely síly, přicházely zbytečné chyby, a zahazování vyložených šancí. V prvním utkání s ŠKP Bratislava jsme prohráli 15:24. Favoritovi naší skupiny z Lovosic jsme byli velmi důstojným soupeřem. Po zcela vyrovnaném poločase 9:9 jsme v úvodu druhého dějství neproměnili 4 vyložené šance, přestali jsme si věřit, soupeř nám utekl a Lovci nakonec zvítězili 22:13. V posledním utkání skupiny jsme podlehli mužstvu Fivers Wien 10:22. Pochválili jsme kluky za bojovnost, a vysvětlili se některé chyby.
V následném pavouku jsme k prvnímu utkání nastoupili proti Sokolu Velké Meziříčí, který jsme znali z prvního kola žákovské ligy. Od vstupu na hřiště bylo zřejmé, že to kluci chtějí zlomit, ne hrát jen první poločas. Zápas měl náboj, výborné akce, úspěšné zásahy brankáře a fantastickou podporu našeho „A mužstva“ a miníků. A výsledek se dostavil, zvítězili jsme 18:11. V posledním utkáni jsme nastoupili povzbuzeni úspěchem proti domácímu týmu HC Tatran Stupava. Tu vůli po vítězství jsme neztratili, naopak. Po dlouhé době nám začal fungovat rychlý útok. V druhém poločase zkoušel soupeř hru se 7 hráči v poli. Tak si kluci vyzkoušeli, jak hrát obranu na tuto situaci, a někteří i proměnili střelbu do prázdně branky přes celé hřiště. Konečný výsledek byl pro HBC 19:13, čímž jsme obsadili celkově 13. místo.
Srdíčko a chtění je velkým příslibem do budoucna. V každém zápase hrála vždy celá lavička. Kluci se sami přesvědčili, že musíme zvýšit rychlost a důraz pohybu na obraně, dynamiku náběhů při útoku, stejně jako pokračovat na zvyšování fyzičky. Pak jsme schopni hrát i se špičkovými družstvy.